Deset let s vámi…

10 let…….Poměrně dlouhá doba v životě každého z nás. Pro mě osobně i cesta od jednoho podnikatelského nápadu, kterou postupně, po krůčcích, šlapu již 10 let.

Na úplném začátku tohoto článku bych chtěla poděkovat především vám, zákaznicím, za přízeň, kterou jste nám 10 let věnovaly a stále věnujete. Je to pro nás hnací síla, která nás neustále žene dopředu, pomyslnou cestou dál.

A nyní mi dovolte se trochu zamyslet a zavzpomínat………

Zamyšlení první: „ Z té holky nic nebude. “

Věta, kterou si dnes už vybavuji s úsměvem a patřičným nadhledem svého věku, pronesená sestrou mé babičky, mimochodem výbornou švadlenou. Nebyla jsem prototyp šikovné holčičky, která by od malička ovládala háček, jehlu nebo jehlice a to dokonce s patřičným nadšením. Příběhy o takových holčičkách často čtu na různých kreativních blocích nebo shopech a nikdy se neubráním úsměvu a vzpomínce na sebe a své dětství. A tak pokud máte dceru nebo vnučku, která do této normy nezapadá, nezoufejte a nechte jí čas :-).

Možná to všechno bylo i tím, že kolem mě bylo vždy mnoho lidí, kteří dokonale mou potřebu mít hezké věci, protože líbit se, to mi šlo dobře už jako malé :-), dokázali realizovat. A tak proč sama něco vyrábět ? Měla jsem nesmírně šikovnou maminku, babičku i výše zmíněnou tetu. Dokázaly mě naučit, jako poměrně malou, základy háčkování, pletení i šití, ale mě to prostě nebavilo. O to víc mě zajímaly kamarádky, se kterými jsme vymýšlely spoustu her, výprav, vydávaly časopis……hrály divadlo. Chtěla jsem být zpěvačka, letuška, učitelka…..Ale nejvíc jsem snila o tom, že se jednou budu věnovat historii.

Stylově v háčkovaném :-)…..kabátek a baret z dílny mé maminky.

Dokonalá kamufláž  aneb poprvé s pletením na veřejnosti:-)…..Na okolnosti této fotky si vzpomínám dodnes……Oslava narozenin mé mladší sestry, maminčino pletení, které jsem „zkušeně vzala do ruky“….a neméně zkušeně vypárala všechna očka z jehlice:-).

Zamyšlení druhé: „Tam někde uvnitř přeci jen něco dříme. “

Někdy na gymnáziu jsem začala mít potřebu se oblékat podle svých představ a nápadů. První co mě uchvátilo bylo šití. Téhle zálibě jsem propadla na mnoho a mnoho let. Následovalo pletení a protože si nedávám nikdy malé cíle :-), proč ne rovnou svetr. Tehdy byla nouze o materiál a tak jsme si prostě vymýšleli co z čeho a jak, aby vysněná věc vypadala přesně jako ta ze zahraničního katalogu. Barvili jsme látky i příze, navlékali flitry, korálky, zaplétali stužky, vymýšleli různé aplikace. A já zjistila, že dokáži být poměrně kreativní a dobře využívat svoje nápady a to nejen pro sebe, ale i mé okolí.

Mnoho let potom se střídala období, kdy mě víc bavilo šití, pletení, paličkování, háčkování…..a mám to tak vlastně do dneška.

Zamyšlení třetí : „ Vším čím jsem byl, jsem byl rád. “

Tahle slova klasika přesně vystihují moji pracovní éru před shopem. Splnil se mi můj dětský sen a několik let jsem se opravdu věnovala historii. A musím říct, že dodnes mě tento obor velmi láká :-). Po první mateřské dovolené se situace radikálně změnila a začala jsem pracovat v public relation. Bylo to období, které mi neskutečně hodně dalo. Naučila jsem se komunikovat, vystupovat před lidmi a diskutovat s nimi, zodpovídat jejich dotazy a protože jsem denně předstupovala před poměrně hodně lidí, začala jsem i jinak vnímat svůj vzhled a oblečení…… A na rozdíl od té gymnazistky, která si hrála se střihy a barvami i rozlišovat, co se hodí pro můj typ, co dobře sedí právě mně. Prošla jsem řadou kurzů o tom jak oblečení i správná barva dokáže zvýšit vaše sebevědomí i to jak zapůsobit na okolí právě barvou a stylem…..jak střihy i barvy kombinovat..Co naopak není to úplně pravé. Tehdy jsem takové informace slyšela poprvé a v podstatě jsem přišla i na to proč jsem některé věci ze svého šatníku nosila ráda a jiné, i když byly povedené, ležely jen ve skříni. Naučilo mě to dívat se na sebe trochu jinak, vytvořit si svůj styl, ve kterém se cítím dobře. Od té doby už „neujíždím“ na věcech, které se mi třeba moc líbí na druhých. Prostě vím, že pro mě to není to pravé. Dnes už nepředstupuji před velké skupiny lidí. Stále ale sleduji trendy a zůstávám, co se oblečení týče, svým největším kritikem :-). A dodnes si ráda s oblečením hraji.. Měním barvy i styl, jiné věci vybírám, když chci být středem pozornosti nebo naopak nenápadnou šedou myškou schovanou v davu :-). Určitě tuhle „hru“ zná nejedna z vás a stejně tak dobře ví, že to znamená především oblékat se v souladu se svou osobou, není nutné mít výrazné, nápadné oblečení, ale naopak ani „šedou nudu“.

Možná právě tady byl prvopočátek mého budoucího obchodu, který má s oblékáním hodně společného. Často radím zákaznicím ohledně výběru příze pro určitý styl, typ postavy, výběrem a kombinací barev. I tady se snažím o to, abych se co nejlépe přiblížila tomu co je pro konkrétní zákaznici dobré.

Zamyšlení čtvrté: „ Změna je život. “

Můj život se mi změnil po narození druhého syna, v té době jsme měli možnost odejít celá rodina do zahraničí, kde můj manžel pracoval. Po návratu jsem věděla, že se nemohu vrátit ke svému časově náročnému povolání a přemýšlela co dál……V té době jsem měla, snad pod vlivem krásných klubíček v obchodech za hranicemi, zrovna své „pletařské“ období. Nikdy jsem netoužila být obchodník ani ekonom, těch jsme měli v rodině po mnoho generací víc než dost. Nejsem ani velkým příznivce internetových diskuzí . Přesto se můj nápad týkal právě internetového obchodu, kde hlavní roli měla hrát klubíčka.

Zamyšlení páté: „ Začátky .“

V prvopočátku byl obchod pro mě východiskem ze situace maminky s malým dítětem, která se mu chce věnovat, ale zároveň má potřebu být něco víc než jen maminkou. Shop měl být „přivýdělek“ po dobu než se uvolní místo ve školce. O internetovém obchodování jsem nevěděla prakticky nic, vše bylo pro mě nové. Na začátku mi hodně pomohl můj technicky zdatný manžel a také programátor, kterého jsem si vybrala. Ti dokázali mé nápady a představy přenést postupně do podoby obchodu. Jenže se stalo něco, co jsem na začátku vůbec nečekala. Ani ne po roce se začalo ukazovat, že obchod bude práce na plný úvazek, počet objednávek rostl, rostl i obrat a mě tahle práce pohltila víc než jsem si na začátku plánovala .

Zamyšlení šesté : „ Jsem poměrně neoblomná .“

Už na začátku jsem měla ale jasný cíl a to prodávat pouze opravdu kvalitní příze. Dnes se slovem kvalitní označuje často zboží, které se tak bohužel jen tváří. Já jsem si dala cíl, že opravdu z této cesty neustoupím a postavím na tom svůj obchod. Pokud se moje myšlenka neukáže správnou a nenajdu své zákazníky, obchod prostě zavřu.

Čas ukázal, že můj cíl není nereálný. Obchod si našel záhy svou klientelu a postupem doby se stal z malého shopu poměrně velký obchod, který dnes vypravuje desítky zásilek denně a jehož návštěvnost s každým rokem stoupá.

Zamyšlení sedmé: “ Sen o sto tisících.“

Můj sen se v tomto případě netýkal financí, jak by se mohlo na první pohled zdát. Mým snem bylo překonat, pro mě „magickou“ hranici, stotisícové roční návštěvnosti našeho shopu. To se mi po pár letech povedlo. Měla jsem a dodnes mám obrovskou radost z toho, jak návštěvnost našeho obchodu roste. Snažíme se, aby se na shopu pořád něco dělo, doplňujeme zboží, obměňujeme nabídku, vymýšlíme různé akce…..A s potěšením sledujeme jak magickou stovku překonáváme v posledních letech už během roku. Za to patří velký dík vám všem, kteří jste na té pomyslné „druhé“ straně monitoru.

Zamyšlení osmé : “ Být kreativní. “

Na začátku svého podnikání jsem měla potřebu být kreativní. Nikdy jsem neměla problém s tím vytvářet nové věci, měla jsem v úmyslu vytvořit kreativní shop a dělat popisy, modely……Několik let jsem i poměrně úspěšně prodávala své věci prostřednictví Fleru. Tahle činnost mě tehdy moc bavila, měla jsem úžasné modelky a modely Míšu, Radku, Anetku,Verču, příležitostně i Kačku, Kubu a Kryštůfka….a občas i sebe :-). A taky skvělého fotografa, který mi časem bohužel utekl ke své hlavní práci.Všem musím moc poděkovat za bezvadné chvíle, které jsme strávili focením. Čas byl ale tady proti mně a obchod mě začal zaměstnávat natolik, že na kreativitu nebyl bohužel prostor. Najednou jsem zjistila, že plést dlouho do noci, abych mohla prodávat své výrobky, prostě nechci. Nepřináší mi to tu potřebnou radost z tvoření. A tak se ze mě stala prodavačka klubíček na plný úvazek :-).

Zamyšlení deváté : „ I vysněného cíle je třeba se někdy vzdát .“

Kamenný obchod….Myšlenku na něj jsem pokládala za svůj vysoký cíl už v prvních letech podnikání. K jeho otevření došlo až když byl můj mladší syn relativně samostatný, chodil do školy a já měla čas se obchodu věnovat. Postupem času jsem ale zjistila, že obchod není pro mě to pravé, kamenný prodej je paradoxně od toho internetového odlišný. Navíc zájem zákaznic o hezkou kvalitu přízí nebyl ani ve statisícovém městě moc velký a obchod tak existoval vlastně na úkor internetového obchodu. Protože nerada věci vzdávám hned, prodejna ještě nějakou dobu fungovala, i když já už věděla, že to není cesta, kterou chci jít. Moje rozhodnutí uspíšil další velký rozvoj našeho e shopu. A tak jsem se dál rozhodla věnovat pouze světu internetu. Rozhodně tuhle etapu neberu jako prohru, naopak je to pro mě zkušenost, která mi pomohla uvědomit si své priority.

Zamyšlení desáté : „ Co ještě nebylo řečeno.“

Chci se dál věnovat prodeji kvalitních materiálů, prezentovat pletené modely, které mají styl a jdou v duchu současných trendů.

Dál nabízet nové a zajímavé příze, rozšiřovat a doplňovat naši základní nabídku o další hezké zboží. V nejbližší době nás čeká stěhování do větších sladových prostor. Měli bychom mít i lepší prostory pro různá setkání a prezentace zboží. Třeba tak přijde chvíle, kdy se v budoucnu s mnohými z vás poznáme osobně.

V poslední době se i často zaobírám myšlenkou na rozšíření sortimentu…..Možná i k tomu časem dojde…..

Co se týče módy jako takové, sama mám ráda ve svém šatníku jednoduchost,. Sleduji samozřejmě módní trendy, barvy, materiály a to vše i ve světě pletení. A všem zákaznicím radím, aby se nebály nových věcí, nevšedních a zajímavých kombinací, zařazení nových střihů, to vše vás posune dál. Pletení není jen o tom uplést něco brilantně a dokonale. Je to především o citu vystihnout krásu materiálu, střih a barvu, která vám bude sedět. I když sama zvládám různé techniky, často zůstávám u hladké, jednoduché pleteniny. V pletení je daleko těžší cokoliv opravovat a párat než třeba v šití. Je proto dobré si předem rozmyslet co chci a na to se zaměřit. I mně se stane, že něco upletu a prostě to není to pravé…..Své o tom ví moje kamarádky, jejich maminky, moje sestra, které sem tam obdaruji nějakým kouskem a své by mohla vyprávět i naše popelnice :-)…..Tam občas skončilo to co jsem pokládala za opravdu nevydařené a nepárání hodné :-).

Není nic horšího než zůstat v době, kdy jste se naučila plést nebo háčkovat….i takové modely jsou poměrně často k vidění. Osobně miluji na pletení právě kreativitu a i odpočinek, který se s jehlicemi v ruce nabízí. Dnes jsou moderní různé společné pletařské projekty,je to určitě příležitost pro ty, kteří si neví rady a potřebují vedení. Mě osobně takové věci neoslovují, ráda si nad pletením přemýšlím sama a sama si řeším co a jak uplést. V tom je pro mě to správné kouzlo originálu a krása mého pletařského světa.